Po instalaci stacionárního měření rychlosti vozidel na silnici I/20 v Měcholupech u Nepomuku v okrese Plzeň-jih se počet dopravních nehod nesnížil. Naopak.

"Měřicí zařízení se osvědčila; místní lidé vědí, že se tu měří rychlost, a jezdí klidněji."

Sdružení Občané za svobodnou a bezpečnou individuální dopravu o.s. se opakovaně dotazovalo Městského úřadu v Nepomuku na význam a přínos tohoto opatření pro bezpečnost na silnicích. V pozadí našeho dotazu stálo přesvědčení, že „radar“ jako permanentní a tím nejúčinnější dostupný prostředek dohledu dal mnohem lépe využít v místech, kde vysoká rychlost jízdy výrazně ohrožuje řidiče a chodce, tedy u přechodů pro chodce, u škol nebo v obytných zónách. Bohužel, nepomucká radnice nám relevantní údaje dosud neposkytla.

Zjištění OSBID o.s. z obce Měcholupy ilustruje aktuální problémy dohledu nad dodržováním pravidel silničního tak, jak jej provozují některé obce a městské policie. Příjem z pokut je ze zákona příjmem obce. Obce záměrně umisťují stacionární měřiče do míst, kde očekávají největší počet potenciálních pachatelů přestupku, ovšem nikoli tam, kde vysoká rychlost výrazně ohrožuje ostatní účastníky silničního provozu. Obce přitom nevyhodnocují, zda veřejné prostředky vynaložené na taková zařízení skutečně přispívají k bezpečnosti silničního provozu a tím většímu bezpečí svých občanů, anebo se jedná pouze o nástroje k výběru pokut. Podstatná, mnohdy až nadpoloviční část z vybraných pokut přitom končí jako smluvní odměna na účtech soukromých subjektů, které poskytly techniku k měření, není tedy využita pro následná dopravně-bezpečnostní a technická zlepšení na ulicích a silnicích. Obce dále nesou náklady spojené s prokazováním přestupků a vymáháním pokuty.

Návrh novely zákona 361/2000 Sb., který je právě projednáván v poslanecké sněmovně, by umožnil měření rychlosti soukromými subjekty za podmínek součinnosti s PČR. Domníváme se, že by se řidiči pak setkávali s podobnými praktikami i s podobným výsledkem jako v Měcholupech podstatně častěji.